Září 2019 - 39

Projekt financovaný společností Silva Nortica, orientované na podporu přeshraniční spolupráce, byl zaměřen na srovnání druhového složení obsádek rybníků v sousedících regionech Novohradska a Waldviertelu. Fond malých projektů INTERREG V-A Rakousko-Česká republika se v posledních letech podílel na podpoře již celé řady odborně zaměřených projektů spolupráce mezi Fakultou rybářství JU a rakouským Bundesamt für Wasserwirtschaft (např. rybníkářství v příhraničních regionech, ekologie malých vodních nádrží, organický chov kapra, doplňkové zdroje přirozené potravy ryb – viz publikační výstupy níže). Projekt orientovaný na porovnání druhového složení obsádek rybníků se zvláštním zřetelem na nepůvodní druhy tak logicky navazoval na poznatky získané v předešlých letech a byl pokračováním úspěšné spolupráce i s dalšími rakouskými subjekty (Verein für Fisch- und Wassserökologie). Principiálně je rybníkářství v regionech Novohradska a Waldviertelu velmi podobné, neboť vychází ze společných základů i tradic. V průběhu let se však logicky vyvinuly drobné rozdíly a odlišnosti, které jsou důsledkem různých společenských a sociálních poměrů, zvláště v období po druhé světové válce. Chov ryb v rybnících regionu Waldviertel je stejně jako naše rybníkářství orientován na kapra. Tomu napomáhá i ochranná známka Waldviertler Karpfen, která je i u vchodu do restaurací, v nichž je podáván (Obr. 1). Rybníkářství se ve Waldviertelu věnují jako hlavní anebo významné činnosti jednak relativně v ětší podniky jako např. Kinsky´s Forstamt, Schlossfischerei Litschau, Bioteichwirtschaft Fischer-Ankern, ARGE Bio

Christian Bauer, Günther Gratzl, Ján Regenda, Jiří Koleček Fakulta rybářství a ochrany vod Vodňany, Jihočeská univerzita a Ökologische Station BAW Gebhartsfisch, ale i drobní chovatelé spíše „záhumenkového“ nebo hobby formátu. Významným rysem rybníkářství Waldviertelu je převážná orientace na organický (bio-) produkt, který nachází uplatnění hlavně ve větších městech a především ve Vídni, kde je vyšší kupní síla obyvatelstva. Obyvatelé Waldviertlu organickou či bio- kvalitu příliš nevnímají, pro ně je to stále jejich „kapr z Waldviertelu“. S orientací na organický chov souvisí i nižší hustota obsádek ve srovnání s našimi „tradičními“ chovy. Jak však potvrdily výsledky našich sledování, které byly rovněž výstupy společných prací na českých a rakouských rybnících, produkce rybníků fungujících v organickém (bio-) režimu k významnému zlepšení kvality vody vesměs nevedla i přes nižší obsádky kapra. Nicméně ukazatele kyslíkového režimu jsou na nich příznivější, obdobně jako hustota i biomasa zooplanktonu. Naopak druhová rozmanitost (diverzita) zooplanktonu je však často významně vyšší na českých „tradičních“ rybnících, stejně jako kvantita zoobentosu. Co však nelze rybníkům Waldviertelu upřít, je nesporný krajinotvorný přínos (Obr. 2–4). Ten je ale ostatně významným pozitivem i našich rybníků.

Při výlovech rakouských rybníků, jejichž monitoring byl hlavní náplní řešení projektu zaměřeného na nepůvodní druhy ryb, je několik aspektů, které v porovnání s našimi výlovy nepochybně zaujmou. Především je to velmi zřetelná personální orientace na nájemné pracovníky („brigádníky“) – tomu odpovídá i úroveň mechanizace a vybavení dělníků. Profesních rybářů je při výlovu pouze několik (maximálně tři), nicméně je nutno uznat, že i zcela zjevní neprofesionálové přistupují ke svým povinnostem velice zodpovědně a k rybám s patřičným respektem a ohleduplností. Po zjádření jsou ryby ze sítě vybírány koši (Obr. 5 a 6) – použití keserů (o mechanickém keseru ani nemluvě) je spíše ojedinělé. Koše se používají rovněž k přenosu ryb z kádí přes váhu na auto. Se zodpovědným přístupem k výlovu souvisí i perfekcionistický přístup k evidenci výlovku – všechny ryby (kapr, lín, dravci) jsou nejen váženy (Obr. 7), ale i počítány. S tímto perfekcionismem je však v kontrastu přístup k okounovi – zatímco bílá ryba (perlín, plotice) je přesazována jako potravní ryba pro dravce do dalších rybníků, okoun je „dehonestován“ na úroveň ježdíka a bez užitku likvidován. Manipulace s vodou na rybnících s přemnoženou střevličkou (Obr. 8) probíhá stejně jako u nás – s vědomím, že s tím se „stejně nic nenadělá a aspoň se candáti nažerou“. Stokami jí odtékají desítky kilogramů do níže položených rybníků a vodotečí (Obr. 9). V souladu s krajinotvorným významem jsou rybníky Waldviertelu charakteristické i vysokou přírodní hodnotou – hostí celou řadu vzácných a chráněných živočichů (přestože jsou rakouští rybáři svým názorem na některé z nich velmi zřetelně blízcí těm našim) – čápa černého, vydru, bahňáky, kachny, volavky, ale i třeba piskoře. Podpora biodiverzity rybničních ekosystémů je ostatně také jeden z cílů, které mají organické chovy podporovat.

Druhové spektrum ryb chovaných ve studovaných rybnících Waldviertelu a Novohradska je, přes geografickou blízkost (vzdálenost vzdušnou čarou 23 až 50 km), poněkud odlišné – viz sumarizující tabulka č. 1.

Kapr je hlavní chovanou rybou českého i rakouského rybníkářství a přirozeně to platí i pro oba příhraniční regiony – Novohradsko a Waldviertel. Na rakouských rybnících se však více uplatňují vedlejší hospodářské původní druhy – lín a dravá ryba, což zřejmě souvisí s orientací na organické (bio-) metody chovu. Zcela zde chybí nepůvodní hospodářské druhy (amur, tolstolobik), i když podmínky stanovené pro organické chovy tomu nebrání. Důvodem je ale pravděpodobně i nízký zájem rakouských konzumentů o tyto ryby související nepochybně s nízkou povědomostí o jejich využití. U nás jsme se o býložravých rybách přeci jen dříve dozví
dali mnohem víc, ať už v hospodářských či jiných souvislostech. V rybnících Novohradska prakticky chybí, v porovnání s Waldviertelem, bílá (potravní) ryba – plotice, perlín, okoun, ježdík aj. Podíl dravé ryby v obsádkách přitom ale rozhodně není vyšší. Roli potravní ryby na Novohradsku supluje, a ve Waldviertelu spíše hraje, invazní střevlička východní. Její naprosto nedostatečná likvidace při výlovech je zdůvodňována povětšinou tím, že je na ní postavena produkce candáta. Je ale pravdou, jak potvrdila naše sledování v rámci jiných studií, že i několik desítek pohlavně dospělých jedinců střevličky na hektar dokáže vytvořit během jedné sezóny populaci, která zcela kolonizuje biotop, pokud v něm chybí odpovídající predátor, tj. okoun nebo candát. Ti také jsou, spolu s okounkem pstruhovým (toho ale těžko využijeme), jediným přijatelným a akceptovatelným způsobem kontroly populací střevličky.