Červen 2018 - 34

Můžete čtenářům přiblížit svojí rybářskou minulost. Jak jste se dostal k rybám, k rybářství?

Dá se říct, že jsem se k rybám dostal přes svého dědečka. Můj děda byl pražský rybář, měl lodičku na Vltavě pod Národním divadlem a já jsem s ním a s bratrem Martinem trávil na rybách mnoho nedělí. Když jsem se pak na vysoké škole rozhodoval, na co se chci vlastně specializovat, přitáhlo mě to asi i díky téhle zkušenosti k rybám. Fotku usměvavého dědy s ulovenou rybou mám teď u sebe v kanceláři na poličce.

Dosáhnout tak významného akademického titulu je pro Vás určitě velkým osobním úspěchem a oceněním za dlouhodobou celoživotní práci. Jak to vnímáte?

Těší mě to, ale na druhou stranu je to hlavně závazek. Upřímně mám spíš pocit výzvy než zadostiučinění.

Jak probíhal ceremoniál u prezidenta republiky?

No, začnu odjinud. Je dobré si uvědomit, kde se celý ten „tyátr“ vzal. Myslím ta doživotní personifikace s titulem, podpis prezidenta, kontrasignace premiérem, slavnostní jmenování v Karolinu, květiny, proslovy apod. Je to v jistém smyslu přežitek z minulosti, dříve byli profesoři zaměstnanci státu. Dnes máme naštěstí nezávislé vysoké školství a jmenování by tedy mohly obstarat vysoké školy samy. Drží se to tak nějak z tradice. Navíc nejvyšší dosažitelný akademický titul po Boloňském procesu, který vysoké školství v Evropě sjednocuje, je titul Ph.D., tedy doktor. Profesor je v současnosti de iure jen přiznání doživotního označení.

No, ale abych odpověděl na otázku. Diplom mi předal tehdy čerstvě jmenovaný ministr školství Stanislav Štech. Prezident Miloš Zeman už profesorská jmenování nepředává, jen podepisuje, takže jsem ho nepotkal. Co se dá dělat (smích).

Jaké jsou Vaše další osobní cíle?

To má mnoho rovin, od letošního roku zastávám na fakultě funkci proděkana pro kvalitu pedagogické a tvůrčí činnosti, a rád bych posunul věci k lepšímu. Především v nastavení systému kontroly a zpětné vazby mnoha různých procesů na fakultě. Mým cílem je rozvíjet studijní programy, z nichž jeden je rybářský. Chci ale také zůstat stále aktivní ve vědě a výzkumu, chci zůstat u ryb. Když Vaši otázku posunu do transcendentna, mým nejvyšším osobním cílem je být dobrý člověk a dobrý učitel.

Povězte nám něco více o oboru Rybářství na ČZU v Praze.

K ČZU v Praze rybářství vždy patřilo, respektive ke všem entitám, na které historicky současná ČZU navazuje. Na mne a kolegu Miloslava Petrtýla přešla agenda „rybářské sekce“ na katedře zoologie a rybářství někdy kolem roku 2008. Po roce 2012 jsme personálně posílili o několik nových členů. Jsou to Jiří Patoka, Ondřej Slavík, Pavel Horký a Karel Douda. Zaměřujeme se na udržitelnou sladkovodní akvakulturu včetně chovu okrasných vodních organismů a problematiku nepůvodních druhů ve vodním prostředí. Snažíme se pojmout problematiku komplexně včetně socioekonomických aspektů rybářství a akvakultury. Nevynecháváme pro nás trochu exotickou mořskou biologii a klasické lovné rybářství. Naším důležitým zaměřením je management volných vod z pohledu behaviorální ekologie ryb, migrace ryb a biologie vodních živočichů, především měkkýšů a raků. Pro práci využíváme telemetrii ryb, experimentální chovy, geometrickou morfometriku, analýzu digitálního obrazu, fylogenetické a cytogenetické analýzy, ale také přístrojové potápění. Pro potřeby výzkumu i výuky spolupracujeme se Školním lesním podnikem v Kostelci nad Černými lesy, v jehož správě se nachází také Jevanská rybniční soustava o rozloze 62 ha. Z načrtnutých témat také vychází zaměření většiny bakalářských a diplomových prací.

Výuka bakalářského a magisterského programu Akvakultura a péče o vodní prostředí (do nedávna obor Akvaristika a rybářství) se profiluje jako prestižní výukový program s akcentem na využívání moderních technologií a postupů ve výzkumu a vývoji. Nechceme být konkurencí pro Fakultu rybářství a ochrany vod JČU v Č. Budějovicích nebo Mendelovu Univerzitu v Brně, naopak snažíme se o vzájemnou spolupráci. Jak vyplývá ze zmíněného, máme trochu odlišnou specializací a naším cílem je vychovat absolventy, specialisty na určité aspekty akvakultury a managementu volných vod s jedinečnými znalostmi, zkušenostmi a uplatnitelností v Česku, ale i na mezinárodním pracovním trhu.

Jak hodnotíte současnou úroveň našeho rybářství, směřuje jeho vývoj správným směrem?

Jak tomu pomáhá univerzitní výzkum, co se dá zlepšit? Rybářství v Česku bych rozdělil na tři oblasti. Za prvé na rybniční akvakulturu, kterou mám spojenou s dlouholetou empirickou znalostí, s pojmy tradice a kvalita. Tady vidím budoucnost v udržení produkce a ve zdůraznění mimoprodukčních funkcí rybníků. Tyto mimoprodukční funkce by měly být rybníkářům refundovány státem. Druhou oblastí je management volných vod, který je v současnosti vlastně také akvakulturou. V angličtině se pro tento způsob obhospodařování používá termín „aquaculture based fisheries“, tedy na akvakultuře založený rybolov. Tady si myslím, že je potřeba udělat ještě mnoho práce pro zlepšení úrovně obhospodařování. Tam, kde to jde, bychom měly podpořit přirozená rybí společenstva, protože ve výsledku z toho budou profitovat nejen ryby, ale i rybáři. Inspiraci lze hledat v mnoha státech Evropy nebo Severní Ameriky. Třetí oblastí jsou moderní metody chovu ryb. Například trochu přehlížená akvaristika, která je samozřejmou součástí akvakultury, je v Česku na velmi dobré úrovni. Recirkulační systémy na konzumní ryby se začínají postupně prosazovat, tady vidím v budoucnost v produkci pstruha duhového, okrajově v produkci teplomilných druhů jako jsou tilápie nebo „klarias“ (keříčkovec). Mám trochu obavu z toho, aby Ministerstvo zemědělství, z důvodů nedostatečné absorpční kapacity, nesklouzlo k podpoře některých, až příliš alternativních způsobů chovu ryb. Myslím například akvaponické systémy. To je oblast, která mě osobně zajímá, ale v těchto systémech je potřeba ještě mnohé vyřešit a vybádat. Dotace do naivních projektů, které za současného technologického stavu předpokládají rychlou ziskovost společné produkce ryb a zeleniny, můžou paradoxně tomuto zajímavému směru rozvoje akvakultury uškodit.

Chytáte a jíte ryby? Jakou sladkovodní a mořskou rybu považujete za nejchutnější?

Ano, ryby chytám, ale většinou za badatelským účelem. Rád chytám malé ryby při šnorchlování, ty ale samozřejmě nejím. Ty ryby, které jím rád seřazeny podle četnosti konzumace jsou asi pstruh, treska, tuňák, sleď, pražma, candát, losos, tilápie a další. Mám rád i kapra, ale většinou v různých úpravách podle pana Eduarda Levého.

No a za nejchutnější považuji jakoukoliv rybu dobře připravenou. Jako druh byl zajímavý třeba vietnamský sumeček Cá lăng (Hemibagrus guttatus).