Červen 2022 - 50

Začátek jara (březen, duben) – voda zelená, později průhledná Na sledovaném rybníce se začátkem března, tak jako každý rok, zazelenala voda. Fytoplankton byl tvořen s převahou droboučkými kulovitými chlamydomonádami (pláštěnkami), zooplankton teprve naskakoval, dominovaly buchanky, dafnie byly přítomné minimálně. Voda měla teplotu 7 °C a v celém vodním sloupci bylo díky řasám výrazné překysličení (180 %). Perloočky (Daphnia galeata) se vlivem dostatku potravy v podobě řas začaly postupně množit. Koncem dubna (26. 4.) vypadala voda výrazně odlišně. Teplota byla 13 °C, průhlednost dosahovala až na dno. Fytoplankton byl velkou biomasou perlooček, a také masivně se vyskytujícími vířníky (Brachionus variabilis), prakticky vyfiltrován. V důsledku absence fotosyntetizujících řas poklesla koncentrace kyslíku ve vodě na 1,1 mg/l (10,6 %). Na základě toho, že měla každá perloočka dosud poměrně hodně partenogenetických vajíček (nepohlavní a rychlé rozmnožování), se dalo očekávat další zhoršení situace v následujících dnech - během několika dní všechny perloočky porodí mláďata a populace dafnií tak exponenciálně vzroste. Obsádka zatím tuto situaci zvládala dobře, ale její vyžírací tlak na zooplankton se zatím díky relativně chladnému jaru významně neprojevoval. Pokud bychom byli v dobách minulých, aplikoval by se za této situace Soldep, po kterém by dafnie během několika dní vypadly a kyslíkový režim by se zlepšil. To dnes již není legislativně možné.

Poznámka: Na výše uvedená terénní pozorování postačí v rybářské praxi kromě nakalibrovaného oximetru vrhací planktonka s průměrem ok 80 μm, průhledné dokladové pouzdro, hodinářská lupa s 10–12násobným zvětšením a bílá deska na zjišťování průhlednosti vody. Důležitá je rovněž vrhací síť s drobnými oky (4 mm) pro odhalení drobných planktonožravých ryb (viz dále). Vrcholné jaro (začátek května) – voda průhledná, později zelená Za týden (4. 5.) jsem rybník opět navštívil. Perlooček bylo skutečně ještě víc než při poslední kontrole (obr. 2), ale byly už prakticky bez vajíček nebo s vajíčky trvalými (efipii - ze kterých se mláďata líhnou za delší dobu). Střeva neměly perloočky už zelená, ale tmavá v důsledku konzumace bakterií. Dalo se tedy očekávat, že se populace dafnií už nebude dále zvyšovat, naopak, začne se při skokovém zvýšení teploty (17 °C) projevovat vyšší potravní aktivita ryb, hustota perlooček bude klesat, a pokud se neobjeví vláknité řasy, bude se snižovat průhlednost.

Měření oximetrem 1 metr pod hladinou v ranních hodinách ukázalo hodnotu 0,75 mg/l O2; 7,7% nasycení. Na vodě (měřeno z lodi v různých místech rybníka) hodnota rozpuštěného kyslíku nepřekračovala 1,5 mg/l. Při večerním měření (po celodenním slunečném počasí) se množství rozpuštěného kyslíku prakticky nezvýšilo (pod 2 mg/l) – což bylo dáno absencí planktonních řas. I tak byl ale pro jistotu proveden test účinnosti superfosfátu dle metodiky FROV JU Vodňany č. 116 (Možnost řešení kritických deficitů kyslíku v rybničním chovu ryb pomocí aplikace nízké dávky superfosfátu) pro případ, že by se ve vodě fosfor vyskytoval v – pro řasy – nepřijatelné formě. To se ale neprokázalo a superfosfát nemělo význam aplikovat. S ohledem na nepřítomnost elektrické přípojky zde nebyl instalován aerátor. Navíc je efektivita aerátorů na rybnících nad 1 ha v plošném měřítku velmi slabá. Nicméně ryby situaci stále zvládaly. Rybáři v těchto týdnech samozřejmě nepřikrmovali – jak známo, obilovinami nakrmená ryba má několikanásobně vyšší spotřebu a potřebu kyslíku, než ryba nepřikrmovaná.

Za další týden (12. 5.) se situace zase dramaticky změnila. Voda se opět zazelenala, průhlednost se snížila na 18 cm a v 1 metru bylo již měřené překysličení (136 %; 12,5 mg/l O2) a zvýšené pH 9 vlivem aktivní fotosyntéze řas. Zooplankton téměř kompletně zmizel – kromě ojedinělého výskytu vířníků r. Brachionus nebyly přítomny ani perloočky ani buchanky (obr. 3). Takto prudký zálom biomasy i velikostní struktury zooplanktonu během několika dní dokáže v současné době na rybnících udělat především střevlička východní. Kapr (násada) v zásadě nedokáže oproti „razboře“ efektivně vyfiltrovat zooplankton v rybníce do menších frakcí, než je asi 0,5 mm – což odpovídá nosatičkám a čočkovcům (Bosmina sp., Chydorus sp.). Biomasa zooplanktonu tak může být i vysoká, ale tvořená drobnými – kaprem již nevyužitelnými – zástupci. Na našem rybníce byla ale jak velikostní struktura, tak hustota zooplanktonu velmi nízká. Hod vrhací sítí s průměrem ok 4 mm předpoklad potvrdil – na jeden hod bylo chyceno průměrně 40 střevliček různých věkových kohort (obr. 4). Tuto metodu kontroly přítomnosti drobných planktonofágních ryb zaváděl do provozu RNDr. Faina už v 90. letech minulého století. Střevličky, které se do nádrže dostaly při napouštění rybníka, tedy spolu s násadou kapra, vrátily obraz rybníka opět na začátek. Asi není třeba zdůrazňovat, že při takto silném nedostatku přirozené potravy chybí kaprovi zoufale bílkoviny, je nucen hledat potravu ve dně, mezi stvoly orobince a rákosu v litorálu, a je odkázán na přikrmování obilovinami. Relativní krmný koeficient tak určitě bude výrazně překračovat optimální hodnotu 2. Významně zvýšená míra zatučnění na rybnících s tržní rybou (podle vlastního měření tukoměrem na některých rybnících v průměru i nad 16-18 %) je při takovém nedostatku přirozené potravy častá a odolnost těchto ryb vůči nedostatku kyslíku je díky zhoršené činnosti jater v důsledku tukové degenerace taktéž snížena. Pozdní jaro (konec května) – voda zelená, pak průhledná, pak zas zelená Dalo by se očekávat, že v tomto stavu bude rybník setrvávat poměrně dlouhou část zbylé vegetační sezony. Kdepak, dynamika rybníků je velká, a to, co následovalo, bylo poměrně překvapující. 26. května ráno jsem rybník navštívil po dvou týdnech (!) znovu – po změně počasí, po ochlazení a dešti. Průhlednost se nečekaně zvýšila na 75 cm; koncentrace rozpuštěného kyslíku u požeráku ve vodním sloupci nepřesahovala 0,35 mg/l (3,8 % nasycení), a i při měření z lodi v různých místech rybníka množství rozpuštěného kyslíku nikde nepřekračovalo 1 mg/l. 

Na krmišti bylo také jen 0,33 mg/l; 19,1 °C. Na hladině byly pozorovány uhynulé ryby v důsledku výrazného kyslíkového deficitu (zejména kapří násada, ale i střevličky) (obr. 5). Nicméně v důsledku přítomnosti hejna asi 130 racků chechtavých a mořských, kteří všechny uhynulé nebo hynoucí ryby precizně několik dní sbírali, nezůstávala na hladině prakticky žádná uhynulá ryba. Vzorek planktonu byl také neobvyklý. V naprosté dominanci a vysoké hustotě byli přítomní nálevníci rodu Stentor (obr. 6 a 7), výjimečně kopepoditová stadia buchanek, minimálně sinice r. Microcystis. Tito nálevníci (i přes 1 mm velcí) žijí obvykle přisedlí na dně a indikují alfa-mezosaprobní vodu – tedy organicky silně zatíženou. V našem případě se ale vznášeli ve volné vodě a s velkou pravděpodobností se významně podíleli na úbytku řas, jejichž kondice mohla být navíc po dnech bez výrazné sluneční aktivity snížena. To je jev ojedinělý. Tito nálevníci mohou žít s některými řasami v symbióze, nicméně se řasami mohou dle literatury i sledování autora také živit. Ryby tyto nálevníky obvykle nekonzumují cíleně, protože mohou obsahovat jedovatou látku – stentorin.

Co bude dál?

Další vývoj na tomto rybníce je nejistý. Aktivita sinic nemusí být jen pozitivní – v podobě produkce kyslíku. Při jejich nadprodukci může být také významné jejich „dýchání“ a odběr kyslíku v noci. Při zataženém počasí a teplé vodě, kdy navíc všechny bakteriální rozklady a s tím spojená spotřeba kyslíku bují, může být ještě hůře. Z řady lokalit je také známo, že intenzivní sinicové květy mohou se stejnou rychlostí, s jakou se rozvinuly, také odumřít. Nejčastěji to bývá ve vrcholném létě či na začátku podzimu. To bývá doprovázeno opět kyslíkovými deficity, hrozí otrava amoniakem uvolněného z rozložených sinic při dosud zvýšeném pH; a tedy i narušení zdravotního stavu či úhyny obsádky. Řada sinic navíc vylučuje toxiny. Předešlé předpoklady se často spojují v teplém období, kdy se po horkých slunných dnech dostaví ochlazení, bouřky a vítr. Kyslíková stratifikace nádrže – v tenké vrstvě u hladiny překysličení, ale níže vlivem nízké průhlednosti vody a rozkladným procesům již deficit kyslíku – se po ochlazení vrchní vody poruší, voda se třeba během jedné chladné noci promíchá a výsledná koncentrace kyslíku je v celém sloupci nedostatečná. Důležitá je i otázka, jaká část obsádky na sledovaném rybníku přežila. Pokud uhynula významná část včetně planktonofágních střevliček, nastal by nejspíš opětovný rozvoj dafniového zooplanktonu a zvýšení průhlednosti vody. Právě takový náhlý rozvoj hrubšího zooplanktonu v průběhu vegetační sezony nevěští obvykle nic dobrého – obsádka bývá buď nemocná a nepřijímá potravu nebo část obsádky uhynula. Co se mohlo udělat jinak? Jedná se o alfa-mezosaprobní biologický rybník, kde je určitá nestabilita pravděpodobná. V případě nízké obsádky kapra (i bez střevličky) by se s velkou pravděpodobností nepodařilo udržet rozvíjející se perloočky na uzdě vůbec a úhyn by byl ještě pravděpodobnější. Vyšší obsádka je tedy v tomto případě opodstatněná. Příští rok by bylo vhodné zkusit na jaře nasadit rychlenou štiku. Sice s nejistým výsledkem (potenciální kyslíkové deficity), ale s tím, že se minimálně v první části sezony zmenší tlak planktonofágních střevliček na přirozenou potravu, což se mimo jiné vrátí i v úspoře obilí. Chov polodivokých kachen hypertrofii a nestabilitu nádrže stálým přísunem živin nepochybně zhoršuje, ale je otázka, jestli v množství 40 kachen na hektar měl na současném výsledku výrazný vliv. Rybáři dobře reagovali na množství kyslíku ve vodě, v případě výskytu silné biomasy perlooček samozřejmě přikrmování nemělo ani smysl – ryba byla v potravě neustále – ale i později, kdy bylo již perlooček méně a kyslíku stále nedostatek, nepřikrmovali. Kdyby měli rybáři vodu v ruce, mohli v nejrizikovější době zvýšit přítok. To bohužel nešlo. O aeraci, superfosfátu a Soldepu už byla řeč.