Březen 2021 - 45

Edémová nemoc kaprů (spavá nemoc koi kaprů, CEVD) je v našich podmínkách relativně nové onemocnění virového původu. V ČR bylo hromadné hynutí kaprů spojeno zpětně s tímto onemocněním poprvé v roce 2013. Od té doby je původce onemocnění identifikován v chovech kaprů pravidelně, zejména v jarních měsících. V poslední době zaznamenáváme také opakované úhyny i na podzim, zejména v souvislosti s převozy ryb. V krátké době (dny až týdny) po převozu se u ryb začínají objevovat příznaky malátnosti, postávání u hladiny, shromažďování u přítoku nebo u břehů a ztráta reflexů. Tyto klinické příznaky bývají doprovázeny vysokou úmrtností ryb dosahující až 100 %, přičemž s vysokou mortalitou se setkáváme právě v podzimních měsících. Významným podmiňujícím faktorem pro propuknutí onemocnění je kromě nižší teploty vody rovněž stres spojený s převozy ryb a změnou teploty, ale i sekundární infekce ryb. U nebarevných variant kapra je podle našich zkušeností přítomnost viru vždy doprovázena přidruženou infekcí, ať již virového, bakteriálního nebo parazitárního původu. Při patologickém vyšetření uhynulých/hynoucích ryb nacházíme zejména změny na žaberním aparátu ryb v různém rozsahu, počínaje zvýšeným zahleněním a zduřením žaberního epitelu až po přítomnost rozsáhlých nekrotických změn podléhajících sekundárnímu zaplísnění. Doprovodným nálezem může být enoftalmus (vpadlé oko) a změny na kůži ve formě drobných erozí nebo okrsků se zvýšeným zahleněním. Klinický i patologicko-anatomický nález tedy velmi připomíná obávanou nákazu povinnou hlášením, koi herpesvirózu (KHVD), od které se však liší zejména obdobím výskytu. Zatímco CEVD zjišťujeme v jarních a podzimních měsících, KHVD propuká nejčastěji v letním období, kdy je vyšší teplota vody. Tolik ve stručnosti známá fakta o kapří edémové nemoci. Zbývá však stále mnoho nezodpovězených otázek. Nevíme mnoho o schopnostech viru přežívat v prostředí ani o cestách přenosu nákazy s výjimkou převozu infikovaných ryb. Neznámý je také mechanismus vzniku klinických příznaků a patologických změn. Vzhledem k dosud nezdařilým pokusům o množení viru v laboratoři jsou i experimentální studie omezené a výzkum je hodně orientován na případové studie. V rámci jedné případové studie jsme měli možnost porovnat zdravé ryby s nemocnými včetně odběru krve od nemocných i zdravých ryb. Výrazné změny u nemocných ryb oproti zdravým jsme zaznamenali v hodnotách některých krevních parametrů, a to zejména v koncentraci iontů (pokles sodíkových - Na+ a chloridových iontů Cl- , tj. hyponatrémie a hypochlorémie), zvýšení pH krve, zvýšení hodnoty krevního albuminu (hyperalbuminémie), krevní bílkoviny (hyperproteinémie), hematokritové hodnoty (poměr množství červených krvinek k celkovému objemu krve) a amoniaku. Analýza těchto změněných parametrů nám pomohla k lepšímu pochopení progrese onemocnění a naznačuje, jak narušené respirační a vylučovací funkce žaber spolu se souvisejícím poškozením osmotického tlaku, iontovou dysbalancí a narušením acidobazické rovnováhy nepříznivě ovlivňují schopnost ryb udržet si stálé vnitřní prostředí a základní tělesné funkce. Za snížení koncentrace Na+ a Cl- v krevní plasmě může snížení aktivního příjmu a ztráty iontů kvůli poškození žaber, které mají zásadní význam pro výměnu iontů mezi rybou a prostředím. Projevem této hyponatrémie a hypochlorémie může být právě výše uvedená letargie (netečnost, neaktivita), únava, ztráta chuti k jídlu, svalová slabost, snížené vědomí a nebo kóma, jako důsledek edému mozku. K enoftalmii dochází následkem ztráty tekutin spojené s těžkou ztrátou iontů v kombinaci s hyperproteinémií a hyperalbuminémií a projeví se, mimo jiné, i zvýšenou hodnotou hematokritu. Rovněž zvýšená koncentrace amoniaku při vyšším pH krve nemocných ryb má více nepříznivých účinků díky vyššímu podílu toxického amoniaku v krvi, který negativně ovlivňuje centrální nervovou soustavu. V jaké míře se na rozvoji těchto změn podílí virus a v jaké přidružené infekce, není zatím zcela známo.

V několika případech však hynutí ryb ustalo po terapeutickém zásahu, který byl namířen právě proti přidružené ko-infekci. Vzhledem ke skutečnosti, že edémová nemoc kaprů je virového původu a nemáme zatím účinné prostředky pro jeho eliminaci z chovu, jeví se prevence ko-infekcí spolu s omezením stresové zátěže jako jediný možný zásah. V závislosti na výše uvedených ztrátách iontů je patrné, že přídavek NaCl (0,5 %) do vody, který je již po desetiletí používán japonskými chovateli koi kaprů, rybám prospěje, neboť přispěje ke zlepšení iontových poměrů vnitřního prostředí ryby. Jeho použití je však, s ohledem na tuzemské chovné podmínky, limitované. Co se týká nákazové situace v posledních letech, v roce 2019 bylo z důvodu přítomnosti klinických příznaků nemoci vyšetřeno 24 lokalit chovu kapra obecného. Z těchto lokalit bylo 10 (tj. bezmála 42 %) CEV pozitivních a případy byly hlášeny zejména v jarním období (duben až začátek června). V roce 2020 bylo z důvodu podezření vyšetřeno 14 lokalit, virus byl potvrzen na dvou z nich, jedné z jara a jedné podzimní. Chovatelé koi kaprů upozornili na čtyři případy výskytu (ze šesti vyšetřených) v roce 2019 a dva případy (z deseti) v roce 2020. Izoláty viru vyvolávajícího CEVD u kapra obecného se obvykle geneticky liší od izolátů z nemocných koi kaprů, mluvíme o dvou různých genoskupinách. Zpočátku se zdálo, že k přenosu mezi barevnými a nebarevnými formami kapra nedochází, nicméně experimentální studie potvrdily možnost přenosu, a to oběma směry. Tuto skutečnost je nutné zohlednit zejména při importech barevných forem kapra. Posledním zdrojem materiálu pro vyšetření za uplynulá léta byly také vzorky získané od orgánů veterinární správy v rámci předepsaného monitoringu přítomnosti KHVD. V roce 2019 bylo takto vyšetřeno 121 lokalit, z nichž byly tři CEV pozitivní. V roce 2020 bylo vyšetřeno 96 lokalit a CEV pozitivní byly dvě lokality. Malý záchyt původce u vzorků získaných od Státní veterinární správy pravděpodobně souvisí s dobou odběru, neboť tyto vzorky jsou odebírány za účelem monitoringu KHVD v době teplotního optima pro působení koi herpesviru, tj. při teplotě vody 15- 26°C. Tyto vzorky jsou také odebírány zejména z ryb bez příznaků nemoci. I když je evidentní, že v loňském roce byla nákazová situace s edémovou nemocí kaprů lepší, nelze tuto skutečnost zobecnit, propuknutí onemocnění závisí na mnoha faktorech uvedených výše, na vývoji počasí a zejména teploty vody, na zoohygienických opatřeních v daném chovu a jistě byly případy onemocnění, které jsme nemohli diagnostikovat, protože nedošlo k odběru a vyšetření vzorků. Zdravotní problematiku spojenou s tímto onemocněním řešíme v rámci grantových projektů, a proto poskytnuté vzorky podezřelých ryb vyšetřujeme zadarmo. Uvidíme, co nám přinese letošní rok, snad bude pro rybáře úspěšný!